Sárvár. Světla a stíny historie.

V historii města Sárvár sehráli králové, šlechtici i obyvatelé města důležitou roli. V popisech historie každé obce bývá v úvodu uváděná jako první doba pravěku, pak následuje doba starověkého Říma, ale je to proto, aby se zdůraznil fakt, že dané místo zajišťovalo lidským společnostem živobytí i v dávných dobách. Řeka, bohatý les, úrodná půda, nebo křižovatka obchodních cest jsou faktory, které přispívají k tomu, aby historie obce, nebo města neupadla do zapomnění, a aby se v době staletí stávala stále bohatší. Ve šťastném případě se tam osídlí rodina, šlechtic, nebo aristokratka, sehrávající důležitou roli v politice země. Samozřejmě, vztahy mezi hradním pánem a městem nejsou vždy ideální, a kvůli umístění města se stává, že je zničeno procházejícím vojskem, ale v moderní době se to všechno stává již částí bohatých a pestrých dějin, se všemi krásami a těžkostmi minulých dob. Podobně tomu bylo i v případě města Sárvár.

V mnoha částech moderního města byly nalezeny předměty z doby pravěku, keramiky s keltským písmem, nebo památky z dob starověkého Říma, ale dějiny dnešního města Sárvár začínají ve středověku. Od 13. století je město nepřetržitě obydlené. První údaj souvisí s hradem, královský posel očekává na schůzi lidi ze župy. Bylo těžké období, plné bojů, ve kterém se hrad, který byl tehdy vlastnictvím krále, stává jedním z dějišť bojů občanské války za panování Karla Roberta. Panovník nakonec situaci vyřešil, a na žádost obyvatel města potvrdil jejich dřívější privilegia. Jsou to skutečná městská privilegia, výhody které přispěly k rozvoji města Sárvár. Město volilo svých soudců, kteří rozhodovali ve sporných záležitostech. Hospodářskému růstu prospělo i to, že místní obchodníci byli osvobozeni od placení mýta, kteří ve vlastním městě nemuseli platit, a tím pádem byli na místním trhu zvýhodněni.

Centrem Sárváru je už v té době hrad, jehož vlastníci udělali značnou kariéru i v politice země. V historii města Sárvár se objevují jména dobře známe i z maďarských dějin, jako například rodina Kanizsai, Rozgonyi, Nádasdy, nebo Draskovich. Hrad se vždy nacházel v srdci města, a ne na nějaké hoře, nebo na kraji města, ale téměř v těsném sousedství tržiště. Dodnes sehrává důležitou roli v životu občanů města Sárvar, je přirozeným místem, kde se lidi setkávají, je centrem kulturního života v zimě i v létě, nachází se v něm muzeum s mezinárodně známými sbírkami, které je otevřené po celý rok. Podpora kultury byla důležitá zvláště v 16. a 17. století, kdy mělo působení rodiny Nádasdy rozhodný význam nejen pro politický život země, ale zejména pro prožití Uherského Království. Ve městě si našel domov protestantský duchovní (Mátyás Dévai Bíró), putující básník a zpravodaj z bojišť (Tinódi Lantos Sebestyén), nebo nadaný a vzdělaný János Sylvester, který kromě toho, že ve městě Sárvár založil školu, město zapsal do zlaté knihy historie vzdělávání. V roce 1541, tedy v roce pádu Budína do rukou Turků byl v Sárváru v jeho překladu vydán Nový zákon, byla to první kniha v maďarštině, která byla v naší vlasti vytisknuta.

Samozřejmě vztahy mezi hradním pánem, zeměpánem města a obyvateli Sárváru nebyly vždy uspořádané. V 1700-tých letech se stalo, že zeměpánovi lidé zbili nejen měšťana, ale dokonce i samého rychtáře. Spor se týkal peněz, pán chtěl zvýšit daně. Situace se natolik vyostřila, že musel zasáhnout i král. Nakonec se rodina Draskovich raději vzdala svých statků v Sárváru. Vzrušující doba trvala dále, protože hrad byl několik krát za sebou prodán. Z nových vlastníků byly z pohledu historie města nejdůležitějšími zástupci modenské větve Habsburské dynastie. Začátkem 19. století, v roce 1803 se majitelem hradu stal František, vévoda modenský, který byl přes čtyři desetiletí panovníkem severoitalského vévodství. V této době vnikly budovy, které jsou dodnes charakteristické pro město, a byly položeny základy hospodářského růstu města. Svědkem hospodářského rozkvětu těsně po vyrovnání (1867) se mohl stát i nový majitel hradu. Marie Tereza Rakouská, princezna modenská, se zalíbí do bavorského královského prince Ludvíka. Rodina prince nebyla nadšená z této nové známosti, proto mladí takřka utekli do Sárváru. Občané města je měli velice rádi, a tato sympatie byla vzájemná. Ludvík se mezitím stal králem Bavorska, a později zemřel jako poslední bavorský král ve hradu v Sárváru v roce 1921. Mezi dvěma světovými válkami se rodina často zdržovala ve městě, dokonce se tam uskutečnil v rámci jejich rodiny i sňatek.

1. Hospodářská situace ale nebyla vždy příznivá, mnoho lidí proto emigrovalo. Jedním z cílů se stala Belgie, odkud se později mnozí vrátili. Z peněz, které přinesli s sebou domů se začala budovat nová čtvrť města. Přímé navzájem kolmé ulice části města Kertváros (Zahradního města) jsou důkazem plánovanosti. Po druhé světové válce jeden spisovatel, který pocházel z města, popsal Sárvár v šedesátých letech, jako ospalé a zaprášené město. Neměl pravdu, silnice byly sice skutečně prašné, ale Cukrovar fungující od konce 19. století, větší i menší podniky, nebo masokombinát vyrábějící chutné masné výrobky, jakož i podnik Pepsi oznámily, že město je nadále důležitou součásti hospodářského života. Po změně politického systému je město důležité z hlediska turistického ruchu. Díky lázním poskytujícím odpočinek a rekreaci, muzeím a festivalům, patří Sárvár mezi nejvíce navštěvovaná města. A obyvatelé Sárváru rádi přivítají hosty města.