Hrad Nádasdy v Sárváru
O rané historii hradu máme málo informací, ale název poukazuje na to, že okolí hradu - díky „úpravám terénu“ v době Římské říše - tvořily bažiny, což sloužilo jako ochrana. V první zachované písemné zprávě zmiňující se o městě z roku 1288, palatin János Kőszegi zve na župní schůzi šlechticů Vašské župy. Tehdy byl hrad majetkem palatina. V bojích, které začaly o dvě desetiletí později po vymření dynastie Arpádovců, rodina Kőszegi neuznává Karla Roberta za krále.
Panovník proto v roce 1319 vyslal vojska pod vedením Sándora Köcskiho proti zemanské rodině, a královská vojska v bitvách u Zalafő, a u Kőszegu zvítězila. Za necelé desetiletí se Sárvár stal majetkem krále, kastelánem a palatinem Vašské župy se stal Sándor Köcski, který byl v té době zemským soudcem. Hrad a město byly proto do roku 1390 ve vlastnictví krále.
Budovu začali stavět na konci 13. století. Po stavbách prováděných na příkaz krále, rodina Kanizsai nechala postavit do konce 15. století hrad s nádvořím obestavěným ze všech stran palácovými křídly a obrannými zdmi. Stavební práce, v důsledku kterých hrad získal dnešní podobu, začaly v době Tamáse Nádasdyho mezi roky 1549 až 1562. V polovině 17. století probíhaly další stavby pod vedením zemského soudce Františka III. Nádasdyho. Malby na stropu zámku, vytvořené technikou fresky a secco, ztvárňující sérii scén z bojiště, patří mezi největší monumentální historické nástěnné malby barokního umění v tuzemsku, a zachovali se dodnes v původní podobě. Autorem maleb z roku 1653 je Hans Rudolf Miller, který zobrazoval většinou boje „černého bega“ Františka II. Nádasdyho vedené proti turkům.
Na bočních zdech salonu se nacházejí malby zobrazující scény ze Starého zákona, vytvořené kombinovanou technikou (olej a al fresco - al secco), jejichž autorem je István Dorffmaister, který se narodil ve Vídni, ale se usadil v Sopronu.
V pozdějších dobách se realizovaly ještě větší nebo menší stavby, ale hrad který vidíme v dnešní podobě se prakticky shoduje s tím, jakým byl již v 16-17 století.